Rodiče dvanáctiletého Rada většinu jeho dětství věnovali nakládání okurek, sledování televize a diskuzím o politice místo toho, aby čas strávili s ním. Nemohou se tedy divit, že mu po jeho dvoudenním zmizení z domova není ani za mák líto hrůzy, kterou museli prožívat, stejně jako tomu, proč mu nedělá problém utéct z domu s prvními feťáky, které potká na ulici.